interní – špatné rozhodnutí banky3.1.3 Bankovní rizika a základní principy jejich řízení
Vzhledem k tomu, že se banky snaží z dlouhodobého hlediska maximalizovat a stabilizovat svůj zisk, musejí přebírat určitá rizika a sice:
Úvěrové riziko
Banka nese riziko, že klient v dohodnuté době nesplatí úvěr, neuhradí úrok a další výlohy. Z těchto důvodů banka prověřuje komplexně bonitu svých klientů a využívá různých zajišťovacích instrumentů /ručení, postoupení pohledávek, zástava movitých a nemovitých věcí atd./.
Příčiny úvěrového rizika můžeme rozdělit na dvě skupiny:
interní – špatné rozhodnutí banky
externí – jsou nezávislé na bance a jsou dány celkovým vývojem
ekonomiky, politickou situací apod.
Úrokové riziko
Úrokové riziko vyplývá ze změn tržních úrokových sazeb a jejich dopadu na zisk banky. Řízení tohoto rizika je možné provádět dvěma způsoby:
přizpůsobit strukturu aktiv a pasív tak, aby měly přibližně
shodnou úrokovou citlivost na změny tržních sazeb
použít termínovaných obchodů /swapů, futures, opcí/
Měnové riziko
Měnové riziko je v podstatě blízké úrokovému riziku.Vyplývá ze změn měnových kursů. Řízení tohoto rizika je analogické jako u úrokového rizika.
Likvidní riziko
Každá banka, pokud se nechce dostat do potíží, musí být v každém okamžiku likvidní. /Likvidita= schopnost banky dostát svým závazkům, čili vyplatit splatné vklady, resp. provést platbu z účtu dle příkazu klienta/. K zabezpečení likvidity musí banka:
na straně aktiv vytvářet takové portfolio, kde by byl dostatek
likvidních prostředků
na straně pasív mít takové instrumenty, pomoci kterých získá
likvidní prostředky /např. dohodnuté úvěrové linky s jinými
bankami/
Kapitálové riziko
Čím vyšší je vlastní kapitál banky, tím menší je riziko nesolventnosti. Na druhé straně však platí, že zvyšování vlastního kapitálu snižuje rentabilitu vlastního kapitálu.
