4 Test

Otázky:

  1. Co je to hospodářská politika?
  2. Kdo rozhoduje o hospodářské politice?
  3. Jaké má hospodářská politika (HP) cíle?
  4. Jaké používá HP nástroje k dosažení svých cílů?

 

Řešení:

1. Hospodářská politika je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality. Tolik definice. Pokud se jí podíváme na zoubek, zjistíme, že obsahuje hned několik významných částí:
Hospodářská politika je část politiky, která se zabývá ekonomikou - k jejímu dobrému pochopení si proto vždy uvědomte, že nestačí znát ekonomii (vědu zabývající se ekonomikou), ale i politologii (vědu zabývající se politikou). Tím vysvětlíte, proč se někdy v praxi hospodářská politika orientuje více na politické cíle a někdy více na ekonomické cíle. My se zde zabýváme pouze ekonomickými cíli a nástroji jejich dosažení, takže nebuďte překvapení, pokud se při konfrontaci s reálným rozhodováním politiků někdy setkáváme s reakcemi odporujícími Vašim naučeným schématům.
Hospodářská politika je souhrn cílů a nástrojů jejich dosažení - vytčené cíle nejsou vždy na stejné úrovni priorit. Dočasně může být určitý cíl upřednostněn na úkor dosažení jiných cílů (můžeme se snažit dosáhnout snížení nezaměstnanosti za cenu, že budeme tolerovat současné zvýšení inflace apod.). Ani nástroje nejsou konzistentní a někdy můžeme použitím určitého nástroje rušit účinky jiných nástrojů (zvyšování diskontní úrokové sazby jako nástroj monetární politiky může působit proti účinkům expanzivní rozpočtové politiky apod.).
Chcete-li dobře rozumět hospodářské politice, nesmíte opomíjet procedurální procesy spojené s rozhodováním o důležitých součástech HP - řada rozhodnutí je přijímána ve formě zákonů (např. rozpočet na fiskální rok, daňové zákony, celní zákon, zákon o sociálním pojištění, zákon o zdravotním pojištění atd.), podzákonných opatření, nařízení vlády či jednotlivých ministerstev atd. Tady musíte nutně překročit hranice ekonomie a pronikat do tajů právního systému. Měli byste znát důležité informační zdroje z této oblasti, především Sbírku zákonů (ať již v tištěné podobě nebo v počítačové podobě - CD, z internetových zdrojů atd.).

2. Studenti často používají všezahrnující a nic neříkající pojem stát, a pak nejsou schopni přesně rozlišit státní instituci, která tu kterou konkrétní oblast spravuje. Základními nositeli hospodářské politiky jsou tři instituce: Parlament (Poslanecká sněmovna + Senát), vláda a  Česká národní banka (ČNB - centrální banka našeho státu). Každá z těchto institucí má odlišné funkce a pravomoci i procedury, kterými se řídí. Parlament má zákonodárnou funkci, vláda má výkonnou funkci a právo podávat návrhy zákonů. Obě tyto instituce fungují na politických principech (v demokratické společnosti se ustavují politické strany, které deklarují své politické programy a pak se ve volbách ucházejí o přízeň voličů - složení parlamentu i vlády odpovídá výsledkům těchto voleb) a jejich rozhodování je ovlivněno politickými cíli. Centrální banka je apolitická instituce, dbá na stabilitu měny a ve svém rozhodování by se měla řídit především odbornými ekonomickými stanovisky a nikoliv politickými cíli. Z tohoto popisu určitě vnímáte zákonité napjetí mezi vládou a centrální bankou - v rozumných mezích je toto napjetí přirozené a žádoucí. Kromě těchto základních institucí musíte znát i další subjekty, které většinou podléhají vládě (finanční úřady jako správci daní, Generální ředitelství cel a jemu podřízené celní úřady spravující cla a ty nepřímé daně, které jsou vybírány při importu zboží, Správu sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny atd.). Vzhledem k našim snahám o integraci do Evropské unie byste navíc měli znát instituce a procedury EU a současnou i připravovanou dělbu pravomocí v oblasti hospodářské politiky mezi národními institucemi a nadnárodními institucemi. Vzhledem k tomu, že se tyto vztahy v EU teprve rodí a jsou výrazně složitější než vztahy na národní scéně, doporučuji, abyste nejdřív studovali pouze českou hospodářskou politiku a teprve po jejím důkladném zvládnutí začali rozšiřovat své poznání i o hospodářsko politické vztahy v EU a ve světě.

3. Cíle mohou být rozmanité a v extrémních případech i docela nehumánní - podívejme se na příklad Kambodže let 1975 - 1979, kdy se vojenským pučem dostal k moci Pol Pot. Jeho vize byla, že Kambodža dosáhla největšího rozkvětu v devátém století tohoto letopočtu a rozhodl se pro hospodářskou politiku návratu k výrobním a ekonomickým poměrům této doby - zrušil peníze, rozbil veškeré vynálezy moderní doby a vyhnal obyvatelstvo z měst do vesnic, kde v potu tváře s primitivními nástroji pracovali v zemědělství a při stavbě zavodňovacích kanálů. Díky obrovskému poklesu produktivity práce ekonomika Kambodže nebyla schopná uživit všechny obyvatel a dle odhadů se za dobu vlády Pol Pota počet obyvatel snížil ze 6 milionů na 4 miliony. My si vezmeme příklad raději z rozvinutých ekonomik, které se svou hospodářskou politikou snaží o udržitelný rozvoj hospodářství a růst životní úrovně jejích obyvatel. Pak můžeme cíle HP definovat například pomocí magického čtyřúhelníka:

4. I nástroje k dosažení cílů mohou být velmi pestré, stačí když se podíváme na škálu rozmanitých diktatur, vojenských převratů, pučů či dokonce válek (ale to už jsme opět u nástrojů politických). My se budeme pohybovat v mezích demokratické společnosti s rozvinutým tržním ekonomickým systémem a definujeme si následující ekonomické nástroje HP a jejich nositele:

návrat na stránku výuky      další test