Zkusme si udělat model dvou domácností:
1. domácnost na samotě daleko od lidí - většinu svých potřeb uspokojuje domácnost sama prací členů domácnosti a z přírodních zdrojů dostupných v okolí. Pouze tam, kde nestačí technické prostředky, znalosti či nejsou potřebné suroviny, domácnost musí vyprodukovat něco navíc, co sama nespotřebuje, prodat to jednou za měsíc na trhu a za utržený peníz koupit vše nezbytné. Děti tráví většinu času doma a v okolní přírodě, pes je u boudy a běhá po dvorku. Této domácnosti stačí mít měsíční příjem 1000 tolarů.
2. domácnost ve velkoměstě, oba rodiče pracují, děti tráví většinu času mimo domov (škola, kroužky, kamarádi, kultura, sport atd.). Tato domácnost si téměř nic nezajišťuje sama a vše nakupuje, včetně smysluplné výplně volného času svých dětí, úklidu domácnosti a agentury, která zajišťuje venčení psa. Tato domácnost potřebuje na měsíc 30 000 tolarů.

Otázky:

1. V rozvojové zemi převažuje typ domácnosti jedna nebo dvě?
2. V ekonomicky vyspělé zemi převažuje typ domácnosti  jedna nebo dvě?
3. Která země bude mít větší HDP?
4. Pokud připustíme, že členové domácnosti pracují stejně intenzivně a prácí stráví stejně času. Vyprodukují obě stejně statků a služeb? Pokud bychom do HDP byli schopni zahrnout i produkci statků, které neprošly trhem, která ze zemí by měla větší produkt?

Řešení:

1. V rozvojové zemi převažuje typ domácnosti jedna. Trhem prochází pouze 5-30% statků a služeb.
2. V ekonomicky vyspělé zemi existuje mnohem rozvinutější společenská dělba práce, kterou zajišťují početné firmy. Proto zde převažuje typ domácnosti dvě. Trhem prochází 60-80% vyprodukovaných statků a služeb.
3. V ekonomicky vyspělé zemi mnohem více vyprodukovaných statků a služeb prochází trhem (je zachyceno ve statistikách, evidováno v HDP).K zajištění plynulého oběhu je také potřeba mnohem více peněz. Také je zde vyprodukováno více statků a více služeb, protože vyspělá země má na jejich produkci více zdrojů a těchto zdrojů dovede efektivněji využívat. Proto si také její jednotlivé domácnosti mohou dovolit nakupovat i to, co si domácnosti nerozvinutých ekonomik dovolit nemohou, i kdyby to nutně potřebovaly. Samozřejmě je v tomto kvantu výrobků a služeb i řada zbytných věcí, bez kterých se dá obejít, ovšem lidé mohou mít širší a rozmanitější potřeby a ekonomika jim umožňuje, aby je měli. Tomu říkáme zvyšování životní úrovně.
Větší HDP má tedy ekonomika, kde převažuje typ domácnosti 2.
4. Obě domácnosti stráví prací stejně času, ovšem domácnost 2 dělá úzce specializovanou práci, ve které dosahuje mnohem vyšší produktivity práce, kdežto domácnost 1 musí řešit mnoho rozmanitých prací a s nejjednodušším technickým vybavením - proto dosahuje mnohem nižší produktivity (účinnosti) práce. Ze společenského hlediska je efektivnější typ domácnosti 2.

Poznámka A: možná by se vám více líbil život na samotě. Nic proti tomu. Zde řešíme pouze ekonomickou stránku efektivnosti společenské dělby práce, která nikterak nemá omezovat jednotlivce (je-li to jeho vůle) v jeho osobních činech. Pokud si však vzpomenete na Miltona Friedmana, čelného představitele monetaristů - jeho první předpoklad fungujícího ekonomického systému je racionální ekonomické chování jednotlivců - většina racionálně ekonomicky přemýšlejících lidí kupodivu dobrovolně přizpůsobuje svůj životní rytmus typu domácnosti 2. Funguje to automaticky, bez příkazových a donucovacích akcí. To je ekonomický vývoj.

Poznámka B: studenti denního studia (16-20 let) rádi polemizují na téma nadměrná spotřeba, plýtvání, šetrné chování k přírodě. Ani proti tomu nic nenamítám - rozumný člověk se chová rozumně a neplýtvá (i když by na to měl peníze), snaží se šetřit své životní prostředí atd. Lidský jedinec je však složitý a pohnutky jeho chování jsou někdy těžko rozumem vysvětlitelné. Určitě by však bylo chybou chtít dosahovat racionality chování tím, že násilím všechny obyvatele vyženeme do polí, ať se živí lopotnou prací a nemají čas a prostředky na plýtvání (paralela s Kambodžou a režimem Pol Pota). Čím vyspělejší a rozvinutější společnost, tím je schopná více prostředků věnovat na všelidské potřeby (zdraví tělesné i duševní - školství, zdravotnictví, kultura ...). Chudá rozvojová země si nevyprodukuje dost zdrojů ani na základní standardy zdravotní péče a základní vzdělání. Už jen z těchto humánních hledisek je dobré, pokud společnost reflektuje evoluční vývoj a snaží se ze země málo rozvinuté stát se zemí rozvinutější. 

 zpět na stránku výuky          další test