Otázky:

1. Jaký je v ČR podíl podnikání státu na straně agregátní nabídky?
2. U konečných cílů fiskální politiky je řeč pouze o vysoké zaměstnanosti (sociální hledisko) a cenové stabilitě. Proč se nebavíme o ekonomickém růstu a zvyšování životní úrovně?

Řešení:

1. Stát se podílel na tvorbě HDP v roce 1990 88% (zbytek tvořilo družstevní a soukromé podnikání). V roce 2000 se stát podílel na tvorbě HDP 22%. S touto změnou souvisí rozsáhlá privatizace (odprodej státního majetku do soukromých rukou formou přímých prodejů, dražeb, kupónové privatizace), která relativně rychle proběhla do roku 1996, od roku 1997 už proces privatizace pokračuje jen velmi pomalu (např. odprodeje velkých polostátních bank zahraničním investorům). Co do počtu společností je podíl státních podniků pouze 0,06% podnikatelských subjektů ČR (konkrétně 1143 státních podniků k 30.9.2000). Z uvedených čísel je patrné, že stát si ponechal ve svých rukou pouze relativně málo, ovšem velkých a strategických firem (ať již z pohledu investorského či pohledu zachování zaměstnanosti v problémových regionech). Mezi největší státní podniky patří např. České dráhy, které zaměstnávají necelých 90 tisíc zaměstnanců, ovšem již řadu let dosahují miliardové ztráty ze svého podnikání. Stát jako podnikatel tedy často nevolí cestu dosažení zisku, ale řeší jiné politické a strategické cíle. Tím se ovšem často nechová tržně a narušuje fungování zákona nabídky a poptávky, čímž může narušovat proces zvyšování efektivnosti cestou hospodářského soutěžení.
2. Toto vymezení cílů fiskální politiky je umírněné - stát má hrát roli garanta stabilních ekonomických a sociálních podmínek (zachování určitého status quo. ochrana před otřesy a propady), o zvyšování životní úrovně se musí postarat svou aktivitou samotné ekonomické subjekty.

 zpět na stránku výuky         další test