směnky vlastní -
upravují vztah mezi dvěma subjekty:e) Směnka
Směnka je převoditelný cenný papír, ze kterého vyplývá dlužnický závazek, který dává směnečnému dlužníkovi povinnost zaplatit a současně majiteli směnky právo požadovat zaplacení směnečné sumy v určitém čase a na určitém místě. Vydávání a použití směnek se řídí speciálním zákonem (zákon směnečný a šekový 191/1950 Sb.). Směnka je speciální cenný papír - může ji vystavit a použít kterýkoliv podnikatel (v souladu s obchodním zákoníkem), ale také občané dle občanského zákoníku. Prostřednictvím směnky si tedy může podnikatel půjčit peníze i od občana (nepodnikatelského subjektu). Vystavení směnky nepodléhá schválení žádné instituce, můžete ji tedy sepsat kdykoliv a kdekoliv - v tom tkví její velká operativnost.
Směnka musí obsahovat podstatné náležitosti dané směnečným zákonem, její forma však není předepsaná (můžete ji sepsat v restauraci na kousek ubrousku). Na základě mezinárodní konvence přijaté většinou států má směnka stejné náležitosti ve všech zúčastněných zemích, a má proto využití i v mezinárodních obchodních vztazích.
Druhy směnek:
směnky vlastní -
upravují vztah mezi dvěma subjekty:
věřitel (remitent)
dlužník - výstavcem směnky (trasant). Výstavce směnky dává vystavením směnky písemný slib uhrazení směnečné sumy majiteli směnky.
směnky cizí - upravují
vztah mezi třemi subjekty:
výstavce (trasant),který je v dlužnické pozici vůči věřiteli,
věřitel(remitent).
směnečník (trasát) -výstavce směnky vystavením směnky přikazuje třetí osobě - směnečníkovi, který je tímto vázán uhradit dlužnou částku věřiteli (remitentovi). U standardní směnky cizí máme tedy tři subjekty (nikoliv dva jako u směnky vlastní).
Směnečník musí s takovouto směnkou souhlasit (musí směnku akceptovat - svým podpisem na směnce). Bez akceptace je směnka neplatná.
Zákon směnečný a šekový připouští, aby u směnky cizí došlo k identitě (totožnosti) výstavce a remitenta, pak se jedná o tzv. směnku cizí na vlastní řad, nebo k identitě výstavce a směnečníka, tzv. zastřená směnka vlastní.
Směnka je obchodovatelný cenný papír - převod směnky na jinou osobu se uskutečňuje pomocí indosamentu (rubopisu). Nový vlastník je zapsán na rubu směnky.
Směnku proto může věřitel před uplynutím její splatnosti prodat jiné osobě (právnické i fyzické) nebo bance, která mu poskytne eskontní úvěr (odprodej směnky bankou se nazývá eskont, pokud tato banka prodá směnku centrální bance hovoříme o reeskontu). Banky většinou odkupují pouze cizí směnky (je zde však možnost využít identitu výstavce a směnečníka a vystavit zastřenou směnku vlastní).
Směnka může sloužit jako:
1. zástava při jiných typech úvěru,
2. směnkou můžeme ručit určitou obchodní transakci,
3. směnka může být součástí dokumentárního akreditivu, používaného především při obchodech se zahraničím (naučíte se v kapitole o bankovnictví),
4. směnka se dá využít jako platidlo,
5. směnky jsou jedním z cizích zdrojů krátkodobého financování firmy,
6. směnka je využívána při úvěrech,
7. Eskont exportních směnek je nástrojem proexportní politiky ze strany centrální banky na podporu přímých vývozcům zboží (v současné době není v ČR tento nástroj využíván).
Použití směnek je velmi široké a obecně platí, že správně vystavená směnka (se všemi náležitostmi stanovenými zákonem) je právně lépe vymáhatelná než klasický obchodní vztah bez dalšího jištění (uzavřená kupní smlouva a běžná fakturace po dodání zboží).
Cizí směnka musí obsahovat:
1.
označení v textu, že
jde o směnku (nestačí nadpis SMĚNKA),
2.
bezpodmínečný příkaz
zaplatit určitou peněžní sumu, vyjádřenou slovy i čísly (v případě
neshody platí slovní vyjádření),
3.
jméno směnečníka (ten,
kdo má platit) a jeho identifikace,
4.
údaj splatnosti - směnečný
zákon umožňuje následující možnosti
·
na viděnou (při
předložení) = vistasměnka,
·
na určitý čas po viděné
= časová vistasměnka,
·
na určitý čas po
vystavení směnky (např. 30 dní) = dato směnka,
·
na určitý den (23. března
2002) = směnka fixní,
5.
údaj místa, kde má být
placeno,
6.
jméno věřitele
(remitenta) - na jeho řad má být
placeno,
7.
datum a místo vystavení směnky,
8. podpis výstavce a jeho adresa. Podepsat směnku může pouze osoba, která k tomu má zmocnění.
Náležitosti vlastní směnky jsou shodné, pouze bod 3 (jméno směnečníka) není uváděn.
Podpisem kterékoliv další osoby na líci směnky vzniká tzv. aval - směnečné rukojemství a věřitel může žádat při neuhrazení směnky směnečníkem zaplacení od ručitele - avalisty.
Postih při neplacení (regres) - jestliže směnka nebyla včas uhrazena, může majitel vykonat postih vůči kterémukoliv indosantovi (předchozí majitelé uvedení na rubu směnky), vůči výstavci nebo avalistovi.
Po zaplacení směnky má být směnka opatřena kvitanční doložkou „zaplaceno dne“ a podpisem, napsanou přímo na směnce. Směnečná suma nesmí být splácena ve splátkách.
