formální:
celá listina – šek musí být sepsána v jednom jazyced) Šeky
Jsou klasickým nástrojem platebního styku. Využívají se při hotovostních i bezhotovostních platbách. Lze se s nimi setkat v obchodním styku i při neobchodních platbách soukromých osob.
V ČR je používání šeků upraveno směnečným a šekovým zákonem, který je v souladu s tzv. Ženevskými konvencemi, což je mezinárodně platná dohoda, podle níž je šekové právo upraveno v řadě zemí.
Šek je cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku bance /šekovníkovi/, aby vyplatila z jeho účtu oprávněnému majiteli šeku peněžitou částku uvedenou na šeku.
Podle zákona musí mít šek tyto podstatné náležitosti:
formální:
celá listina – šek musí být sepsána v jednom jazyce
obsahové:
1. Označení, že jde o šek v souvislém textu
2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu
3. Jméno toho, kdo má platit /šekovník – banka/
4. Údaj místa, kde má být placeno /není-li uvedeno, je to sídlo šekovníka/
5. Datum a místo vystavení šeku
6. Podpis výstavce /musí být v souladu s podpisovým vzorem BÚ/
Pokud některá z uvedených náležitostí chybí,
není daná listina platná jako šek. Dále naše banky požadují, aby na šeku bylo: bankovní spojení látce,
konstantní symbol, číslo šeku.
Druhy šeků:
podle výstavce:
1. bankovní šeky - vystavují je banky na žádost svých klientů a jsou kryty zablokováním peněz na BÚ klienta. Jedná se o velmi kvalitní druh šeků.
2. soukromé šeky - výstavcem je osoba, která má v bance účet.
podle způsobu převoditelnosti:
1. šek na řad - tento je vystaven na určitou osobu a lze ho převádět indosamentem /rubopisem, žirem/ na další osoby.
2. šek na jméno /rektašek/ - zde je výslovně uvedeno jméno oprávněné osoby a nelze jej indosovat.
3. šek na majitele, držitele - zde není uveden žádný konkrétní majitel nebo je zde uvedeno konkrétní jméno s doložkou „nebo majiteli“. Oprávněným majitelem šeku je v tomto případě osoba, v jejíž rukou se šek momentálně nachází. Pro převedení tohoto šeku na nového majitele postačí jeho fyzické předání.
podle způsobu použití:
1. šek pokladní - slouží k výběrům hotovosti z banky.
2. šek k zúčtování - zde je proplacení v hotovosti vyloučeno, šekovník ho může vyrovnat pouze bezhotovostně /na šeku je uvedeno „jen k zúčtování“/.
Základními šekovými úkony je křižování šeku /všeobecné nebo zvláštní/, kterým se omezí okruh subjektů, kterým může být šek proplacen. Křižování se provádí tak, že výstavce nebo majitel opatří šek na líci dvěma rovnoběžnými čarami a ochrání výstavce proti proplacení šeku neoprávněné osobě. Ještě poznámka k zaručenému šeku a cestovním šekům. Zaručený šek je druhem soukromého šeku, u kterého při dodržení stanovených podmínek garantuje banka, která vydala tiskopisy tohoto šeku, jeho proplacení, aniž by požadovala ověřování jeho krytí. V ČR je možné se setkat se dvěma formami zaručených šeků a sice eurošeky a šeky zaručeného šekového systému /je to korunová alternativa eurošeků/. Na rozdíl od většiny platebních karet je lze použít i v momentě, kdy na účtu není dostatek finančních prostředků. Jednoznačnou výhodou těchto šeků je jistota pro majitele i příjemce, že bude vždy proplacen. Předpokládá se však, že v konkurenci s platebními kartami časem ztratí atraktivnost.Cestovní šeky jsou speciálním druhem šeku vytvořeným pro potřeby cestovního ruchu. Nejsou opravdovými šeky podle šekového práva a jejich právní úprava je obsažena v obchodním zákoníku. Instituce, která šek vydala, je povinna jej proplatit nebo zajistit jeho proplacení.
