2.3.1. Diskontní nástroje 

Centrální banky poskytují bankám tři hlavní druhy úvěrů:

          diskontní – je to základní a nejpoužívanější úvěr. Má tři základní obecné podoby a sice běžné diskontní úvěry /k překlenutí krátkodobých výkyvů likvidity bank/, dále sezónní diskontní úvěry /rovněž krátkodobé/ a nouzové /úvěry poslední instance/. Běžné a sezónní diskontní úvěry jsou úročeny diskontní sazbou, která bývá v ekonomice ze všech sazeb z úvěrů obvykle nejnižší. Nouzové úvěry mívají sazbu vyšší než diskont. Diskontní sazba určuje „cenu“ zdrojů, které mohou banky získat od centrální banky. /Zjednodušeně řečeno, ovlivňuje množství peněz v ekonomice./

          reeskontní – jedná se o úvěr formou odkupu /reeskontu/ prvotřídních směnek od bank se lhůtou splatnosti obvykle do tří měsíců. Tento úvěr se úročí diskontní sazbou, někdy však může být mírně vyšší než diskont a v tom případě ji říkáme reeskontní sazba. ČNB od roku 1997 reeskont směnek nepoužívá.

          lombardní – je poskytován především proti zástavě směnek se lhůtou splatnosti obvykle 30 dní. Od předchozích úvěrů se liší zejména v tom, že je poskytován bankám, které mají problém s likviditou a nemají již možnost získat diskontní nebo reeskontní úvěr. Důsledkem toho je i vysoká úroková sazba – lombardní sazba. 

U nás se diskontní a lombardní úvěry často označují termínem refinanční úvěry.

předcházející strana     obsah     následující strana                      test