nástroje tržní /nepřímé/ - jsou mnohem častěji používané
než administrativní2.3. Nástroje centrální banky a jejich klasifikace
Jak již bylo uvedeno, jednou z hlavních funkcí centrální banky v tržní ekonomice je měnová politika. K jejímu provádění používá centrální banka řadu nástrojů /pro zjednodušení zde nebude probrána celá problematika, ale pouze některé z nástrojů/.
Nejčastěji jsou nástroje měnové politiky členěny podle jejich charakteru na :
nástroje tržní /nepřímé/ - jsou mnohem častěji používané
než administrativní
administrativní /přímé/
Tržní nástroje
Dopadají na celý bankovní systém plošně, nejsou tedy využívány k případné selektivní podpoře /restrikci/ vybraných bank. Jejich použitím se nenarušuje nějak výrazně tržní prostředí. Z tohoto důvodu je jejich používání běžnější než je tomu v případě přímých nástrojů. Hlavní nevýhodou nepřímých nástrojů je ve srovnání s přímými jejich nižší účinnost. Patří mezi ně:
povinné minimální rezervy /patří zde za určitých podmínek =
jednotné sazby pro všechny banky/
Všech lze použít okamžitě a všech se také až na nepatrné a dočasné výjimky běžně používá.
Administrativní nástroje
Řadíme zde zejména:
limity úrokových sazeb
limity úvěrů bank
Přímé nástroje zasahují bezprostředně do rozhodování obchodních bank. Jde o administrativní regulaci činnosti těchto bank, které se pochopitelně zásahům brání. Tyto nástroje používá centrální banka většinou na přechodnou dobu, zejména v případech, kdy dochází u té které banky k ohrožení její další existence /např. z důvodu riskantních úvěrových operací/. Jejich výhoda spočívá jednak v tom, že se jim banka musí podřídit /nelze je „obejít“/ a že je lze využít selektivně. Někteří ekonomové je odmítají s poukazem na to, že deformují tržní prostředí.
