Monetaristé tvrdí, že státní rozpočet není vhodným nástrojem hospodářské politiky. Poukazují především na

   zpožděné účinky tohoto nástroje (opatření směřovaná k potlačení negativních dopadů hospodářské krize mohou začít účinkovat až v okamžiku sedla či rozbíhající se expanze a mít zcela protichůdné účinky než je v daný okamžik třeba),
   z dlouhodobého hlediska není ekonomický růst důsledkem fiskální politiky, ta jej přerozdělovacími mechanismy spíše brzdí,
   efekt vytěsňování soukromých investic - stát chce podpořit v době krize agregátní poptávku schodkem státního rozpočtu, ovšem pokud soukromé výdaje (poptávka domácností a firem) klesají rychleji než rostou státní výdaje, dochází k "přeplnění" ("overcrowding"),
   efekt inflační - deficit státního rozpočtu vyvolává inflaci taženou agregátní poptávkou.

Monetaristé jsou zastánci snižování podílu HDP, který prochází přerozdělování prostřednictvím státního rozpočtu.

 předchozí strana    obsah      následující strana              test