59. Vztah inflace a nezaměstnanosti

      Standardní vztah mezi inflací a nezaměstnaností popisuje Phillipsova křivka, která v zásadě nalézá mezi těmito dvěma veličinami nepřímou úměru - pokud roste inflace, klesá nezaměstnanost, pokud klesá inflace, roste nezaměstnanost. Tuto teorii potvrzuje například vývoj v ČR v posledních dvou letech, kdy míra inflace klesla z 9% na 2%, ovšem nezaměstnanost vzrostla ze 4% na 9%.

   To ovšem neznamená, že nemůže nastat stav, kdy současně roste míra inflace i míra nezaměstnanosti. Tehdy hovoříme o stagflaci. Je to jev ekonomicky velmi nebezpečný a těžko se dá léčit.

   Vztahy inflace a nezaměstnanosti se zahrnutím setrvačné inflace řeší teorie Miltona Friedmana, který modifikoval tzv. Dlouhodobou a krátkodobou Phillipsovu křivku. Ta říká, že vláda aktivními zásahy na straně nezaměstnanosti postupně zapříčiní vzrůst inflace. V okamžiku, kdy už nezaměstnanost dále neklesá však stále dochází ke zvýšení setrvačné inflace až do míry, kdy už centrální banka nemůže nečinně sedět a začne provádět aktivní protiinflační opatření - tím ovšem dojde sice ke snížení inflace, ale vzroste nezaměstnanost. Celý proces se pak opakuje. Ekonomika tak má z dlouhodobého hlediska tendenci směřovat k přirozené míře nezaměstnanosti.

předchozí strana    obsah      následující strana            test