Vyhodnocení anonymního elektronického dotazníkového šetření duben 2004.

Návratnost dotazníků: 5%
Teritoriální zaměření: celá ČR

Výzkum byl zaměřen na malé a střední firmy ČR a bylo zájmem organizátora výzkumu pokrýt co nejširší oborové spektrum, což se také podařilo (viz dále).

Oborové zaměření firem zúčastněných v průzkumu:

Struktura respondentů dle počtu zaměstnanců:

Dotazníkové šetření si vytyčilo za cíl poznat chování a očekávání českých firem směrem spolupráce či konkurence s vybranými subjekty trhu.
Teoretickým východiskem průzkumu je, že v zásadě každý ze subjektů trhu potřebuje s někým spolupracovat a vždy někomu konkuruje (minimálně tím, že s jinými subjekty soupeří o dosažitelné zdroje peněz, lidí apod.). Subjekty trhu byly pro potřeby tohoto výzkumu rozděleny do následujících skupin:
a) dodavatelé firmy (otázky 1-4)
b) zákazníci firmy (otázky 1, 5-7)
c) konkurenti firmy (otázky 3, 6, 8--11)
d) zaměstnanci firmy (otázky 12-14)
e) vlastníci firmy (otázky 15, 16)
f) státní instituce (otázka 17)
Vztahy spolupráce a konkurence firmy ke všem výše uvedeným subjektům mohou firmě přinést zisky i ztráty, je proto smysluplné velmi dobře zvažovat charakter těchto vztahů. Určitým vodítkem pro firmu mohou být i výsledky tohoto průzkumu.

Úvodní slovo

U těchto subjektů se předem počítá, že s firmou spolupracují. Ovšem i tato spolupráce může být pro firmu za určitých okolností nevýhodná, případně ztrátová a v konečném důsledku má stejné dopady jako konkurenční vztah (viz otázka 2, která se dotazuje na počet problémových dodavatelů, kteří nedodržují dohodnutou jakost, termíny, tlačí na neopodstatněné zvyšování cen atd., a otázka 5, která se táže na počet problémových zákazníků, kteří neplatí včas, tlačí neúměrně na snižování ceny apod.). Možný konkurenční tlak dodavatele či zákazníka může vyplývat také z toho, že firma může obchodovat se svým konkurentem (viz otázky 3 a 6).
Vyšší formou spolupráce firem, ale také formou likvidace konkurence, bývá kapitálové propojení firem, na které se průzkum tázal v otázce 1 a v otázce 11.

Vyhodnocení

Otázka 1

Většina respondentů uvádí, že neuvažuje o kapitálovém propojení se svými dodavateli či zákazníky. Pouze 14 % respondentů uvažuje o této vyšší formě spolupráce s jiným tržním subjektem a pouze 10 % subjektů již je v obchodním zřetězení propojeno. Z této odpovědi je patrné vnímané riziko fůzí či akvizic, ovšem i přes tato rizika je v delším časovém horizontu ve světě běžné, že k fůzím a akvizicím přistupuje větší procento firem.

Otázka 2

Tato otázka směřuje k intuitivnímu, nikoliv přesně klasifikovanému, odhadu problémových dodavatelů, tedy dodavatelů nedodržujících podmínky dodávek, nepřiměřeně tlačících na zvyšování cen svých dodávek apod. Z výzkumu je patrné, že bezproblémové dodavatele, kteří plní sjednané podmínky a vzorně spolupracují, má pouze 15 % firem. Většina firem uvádí, že má do 10% problémových dodavatelů, což z pohledu možných rizik není v obecném hodnocení alarmující (samozřejmě záleží na struktuře dodavatelů - pakliže by se jednalo o klíčové dodavatele, může to být pro firmu výrazně rizikovější, ovšem tato podrobná šetření nejsou cílem tohoto průzkumu). Pouze 6 % firem vnímá počet svých problematických dodavatelů blízký 50 %. 2 % firem hovoří o ještě vyšších počtech problémových dodavatelů. Pokud se firmy pohybují na trzích s větším než 10% podílem problémových dodavatelů, stávají se sami potenciálně problematickými dodavateli pro své zákazníky a měly by zvažovat přehodnocení svých dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Otázka 3

Tato otázka směřuje k hodnocení provázanosti tržních subjektů a vyhrocenosti konkurenčních vztahů. 30 % respondentů uvádí, že zásadně neobchodují se svými konkurenty - tyto trhy lze hodnotit jako konkurenčně vyhrocené a subjekty nechtějí riskovat vztahy spolupráce s konkurencí. Tyto firmy vnímají dodávky od konkurence jako formu podpory této konkurence ("přece nedám vydělat soupeři"). Výrazně běžnější dle tohoto průzkumu ovšem je, že firmy připouštějí spolupráci s konkurencí ve formě dodavatelských vztahů, pokud podíl dodavatelů-konkurentů nepřevýší určité malé procento podílu všech dodavatelů (zde do 10 %) - v tomto šetření tuto variantu připustilo více než padesát procent firem. Spolupráce s konkurencí může přinášet oboustranné přínosy (obě strany vydělají), ale i rizika jsou oboustranná - dodávající konkurenční firma riskuje obstrukce ze strany odebírající firmy (pozdní odebrání, pozdní placení či nezaplacení za dodávku), kupující firma riskuje jakostní či termínové problémy s dodávkou. Tento obchodní vztah může být jednostranně zneužit pro účely konkurenčního boje. Do vyššího rizika spolupráce s konkurencí je ochotno jít pouze 15 % dotázaných firem. Nad 50% podílu dodavatelů-konkurentů nebyla ochotna jít žádná firma zúčastněná průzkumu.

Otázka 4

Tato otázka směřovala na loajalitu ke stávajícím tržním partnerům. Lepší dodavatele nehledá pouze 9 % respondentů. Všichni ostatní se systematicky rozhlížejí po nových vztazích spolupráce. Organizátora průzkumu zajímalo, do jaké míry rozhoduje teritorium výběru - většina českých firem je stále orientována na domácí prostředí, necelá čtvrtina respondentů je ochotna hledat dodavatele v rozšířené EU. Mimo EU hledá dodavatele pouze 7 % dotázaných firem. Tato čísla ukazují ještě příliš silnou orientaci na domácí prostředí a neochotu seznamovat se s prostředím mimo ČR. Je otázkou, zda tento stav dozná změny po aklimatizaci českých firem v EU. Vzhledem k tomu, že řada českých firem měla možnost spolupráce se Slovenskem díky letitým obchodním kontaktům a celní unii, a přesto je využívala relativně málo, je prozatím očekávaný vývoj spíše skeptický. České firmy by se měly výrazně intenzivněji usilovat o rozšiřování svých obchodních kontaktů i za hranicemi ČR. Velmi příjemně překvapila odpověď firem, které zvolily variantu "školíme současné", protože ukazuje na systematickou spolupráci s určitými dodavateli, znalost jejich silných i slabých stránek a interes firmy pomoci svému dodavateli odstranit jeho slabá místa. Taková "investice" samozřejmě vyžaduje dlouhodobější vztahy spolupráce, vytváření strategických aliancí, posilování firem v dodavatelském řetězci vůči konkurenci a vytváření předpokladů pro úspěšnou pozici takto spolupracujících firem na mezinárodních trzích. Nízká loajalita vůči dodavatelům a strategie "měním dodavatele kvůli halířkům, které teď ušetřím" nemusí z dlouhodobého hlediska přinášet dostatečné impulsy pro tvorbu silné tržní pozice a konkurenční výhody firmy.

Otázka 5

V transformačním období 90. let byla velkým problémem firem platební nekázeň subjektů trhu a druhotná platební neschopnost firem.Průzkum ukázal výrazný posun směrem snižování podílu problémových zákazníků na portfoliích firem (do 10% problémových zákazníků odhaduje 54 % respondentů) a obavu z eskalace těchto transformačních problémů průzkum nepotvrdil. Přesto je podíl firem s problémovými zákazníky v rozsahu větším než 10% portfolia stále vysoký. I zde by měly firmy usilovněji pracovat na zvýšení své vyjednávací síly vůči zákazníkům. Jednou z cest mohou být dobrovolné aliance.

Otázka 6

Tato otázka je zrcadlovou k otázce 3 sledující podíl vztahů obchodní spolupráce s konkurencí. Tentokráte je firma nikoliv v pozici zákazníka, ale prodávajícího. Zde je vidět, že firmy častěji uvádějí, že jejich zákazníky je i konkurence. I zde však výrazně převažuje opatrný vztah, kdy podíl zákazníků-konkurentů nepřesahuje 10% zákaznického portfolia. Poměrně překvapivý je podíl firem, které odpověděly, že neví, zda a v jakém rozsahu prodávají i svým konkurentům. Tato odpověď ukazuje na složitost vnímáni konkurence a vztahů k ní firmami. Poloha "prodám komukoliv" ovšem v sobě skrývá latentní rizika, protože obchodní vztah může být zneužit v konkurenčním boji. Určitě je na místě doporučit firmám, aby vztahy konkurence více sledovaly a zohledňovaly při svém rozhodování.

Otázka 7

Tato otázka se dá interpretovat jako zrcadlová k otázce 4, poněvadž zjišťuje aktivitu firem při hledání nových zákazníků pro své výrobky a služby. Pouze jedno procento firem odpovědělo, že nehledá nové zákazníky. Je patrné, že většina dotázaných firem sice za základ svého prodejního snažení vidí stále ještě český trh, mnohem větší zájem však jeví o prodej do zemí EU a část firem cílí i na neunijní trhy. Srovnáním výsledků této otázky s výsledky otázky 4 můžeme potvrdit tendenci roku 2003 a 2004, kdy transformační několikaleté záporné saldo zahraničního obchodu ČR se pomalu vyrovnává a v některých měsících se dokonce začíná obracet do černých čísel. Potěšující je, že tento trend potvrzují i malé a střední firmy zúčastněné v tomto průzkumu.

Úvodní slovo

U těchto subjektů se předem počítá, že s firmou mají konkurenční vztah. Ovšem řada firem připouští i vztahy spolupráce se svými konkurenty, a to jak za účelem dosažení společného prospěchu, tak za účelem skrytých forem konkurenčního boje (viz otázky 3 a 6). Tyto otázky již byly komentovány v první části.
V části B se zaměřme na srovnání s konkurencí a volby formy konkurenčního boje. Teorie hovoří o cenové a necenové konkurenci. Do necenové konkurence můžeme zařadit především otázky 9 a 10. Specifická je možnost likvidace konkurence formou fůze či akvizice - na tuto formu se zaměřila otázka 11.

Vyhodnocení

Otázka 8

Cenová konkurence bývá považována za základní formu konkurenčního boje - v zásadě může jít jak o konkurenci nižší cenou (zákazník má mít pocit, že kupuje srovnatelný výrobek, ale levněji než u konkurence), tak o konkurenci vyšší cenou (u specifických druhů zboží, především značkových, potřebuje mít zákazník pocit, že kupuje lepší zboží a je ochotný zaplatit více než za zboží firmy konkurenční - v tom případě je prestižní otázkou mít vyšší ceny než konkurence. Tato strategie ovšem často naráží na porušování práv majitelů značek a napodobeniny jsou prodávány výrazně levněji). Překvapující ovšem u této otázky byl poměrně vysoký počet respondentů, kteří nevěděli, zda firma má nižší ceny než nejvýznamnější konkurence. V tržním hospodářství je cena základní komplexní informací a její neznalost může způsobit řadu komplikací při snaze o dosažení ziskové pozice firmy.

Otázka 9

Inovace patří mezi nejvýznamnější nástroje necenové konkurence. I malá inovace může vyvolat zvýšený zájem zákazníků o produkty firmy. Je jednou z ekonomických zásad, že lidé reagují na podněty, a inovace je druhý nejvýznamnější tržní podnět, hned za změnou ceny. Je proto alarmující, že poměrně významná část respondentů nedokázala srovnat, zda firma inovuje více než konkurence, stejně nebo méně. Odpovědi byly intuitivní bez přesné klasifikace rozsahu nebo četnosti inovací, ale firmy by měly mít přehled o inovačních aktivitách konkurence a alespoň intuitivně by měly být schopny srovnání.

Otázka 10

Propagace a distribuční cesty produktů firmy k zákazníkovi patří mezi další významné necenové faktory konkurenčního boje. Odpovědi byly intuitivní bez přesné klasifikace účinnosti propagace a distribuce, ale firmy by měly mít přehled o propagačních aktivitách konkurence a jejich distribuční strategii a alespoň intuitivně by měly být schopny srovnání. 30 % odpovědí NEVÍM je ve fungujícím tržním systému příliš mnoho a snižuje šance tržního úspěchu firmy.

Otázka 11

Tak jako je na řadě trhů běžná určitá míra spolupráce s konkurencí například v podobě dodavatelsko-odběratelských vztahů, tak není výjimkou spojování konkurenčních firem za účelem posílení nově vzniklého subjektu v tržním prostředí. Majetkové propojení konkurenčních firem ovšem nesmí narušit hospodářskou soutěž a vést ke vzniku monopolu. Podmínky těchto spojení jsou ošetřeny zákonem na ochranu hospodářské soutěže a nad jejich dodržováním bdí úřad na ochranu hospodářské soutěže, u mezinárodních fůzí v EU je tímto orgánem jeden z komisařů Evropské komise. Z tohoto výzkumu vyplynulo, že většina firem neuvažuje o majetkovém propojení s konkurenty - pouze 9% firem uvedlo, že o propojení uvažuje, žádná firma neuvedla, že je již propojení realizováno. Ve srovnání s odpověďmi na otázku 1, která zjišťovala ochotu firem majetkově se propojit s dodavateli či odběrateli, je vidět že fůze s konkurencí je méně uvažovanou alternativou (25 % firem odpovědělo na otázku 1, že o takovém propojení uvažují nebo již jsou propojeni). Z tohoto srovnání je patrné, že konkurenční boj je určitou brzdou v úvahách o potenciální spolupráci tržních subjektů. Firmy preferují majetkové spojení s firmami, se kterými již spolupracují a obchodují.

Úvodní slovo

U zaměstnanců se předem počítá, že s firmou mají vzájemný vztah spolupráce. Prosperující firma může zajistit zaměstnancům ekonomické jistoty i uspokojení z práce, a naopak lidský kapitál je v posledních letech většinou teoretiků managementu oceňován jako nejdůležitější potenciální konkurenční výhoda firmy. Z praxe jsou však známy příklady, kdy se vedení firmy či majitelé snaží zaměstnance špatně ohodnocovat až zneužívat, a stejně tak jsou známy příklady, kdy zaměstnanci nejsou k firmě loajální a firmu okrádají či jinak jí škodí. Tyto případy jsou však výjimečné a průzkum potvrdil vysokou loajalitu zaměstnanců k firmě, stejně jako přiměřené chování firmy k zaměstnancům.

Vyhodnocení

Otázka 12

Zaměstnanci dle této odpovědi dokáží ohodnotit svůj přínos pro firmu a naprostá většina se cítí odměněna firmou přiměřeně. Široký záběr této otázky vnímá ohodnocení v nejširším slova smyslu, tedy jak hmotné, tak nehmotné hodnocení. Specifikou malých a středních firem je, že majitelé většinou bývají zároveň aktivními zaměstnanci firmy. Vzhledem k tomu, že plná polovina respondentů tohoto průzkumu byla zároveň spolumajiteli firmy (viz otázka 15), lze tuto odpověď částečně vnímat i jako vyjádření jisté míry spokojenosti s prosperitou firmy jako takové.

Otázka 13

Odpověď na tuto otázku dala jen část respondentů, ale byli mezi nimi jak ti, kteří odpověděli v předchozí otázce, že se cítí firmou ohodnoceni málo, tak i část těch, kteří se cítí být firmou oceněni přiměřeně (na otázku odpovědělo 68 % respondentů průzkumu). Z toho lze vyvodit, že tito odpovídali i na hypotetický stav "kdybyste byli firmou málo oceněni". Reakce respondentů jsou zajímavé - potvrdila se hypotéza vysoké loajality zaměstnanců malých a středních firem, protože pouze 3 % respondentů by uvažovala o odchodu ke konkurenci (byť snaha o setrvání v oboru bývá očekávanou reakcí na trhu práce). Drtivá většina respondentů odpověděla, že by pracovala stejně, což nepotvrzuje zjednodušené ekonomické úvahy "za málo peněz málo práce". Dokonce téměř 30% zaměstnanců odpovědělo, že bude pracovat více. I zde je patrný vliv toho, že polovina respondentů jsou spolumajitelé firem, kteří jsou ochotni rozhodovat se v delším časovém horizontu, než je měsíční výplatní období. Motivační faktory respondentů by si ovšem zasloužily podrobnější výzkum a není na místě vynášet zde rychlé a jednoduché soudy.

Otázka 14

Většina respondentů na tuto otázku odpovídala volbou více faktorů najednou, obvykle dva až tři. Zaměstnanci a spolumajitelé na tuto otázku nejčastěji volali po více času, více kontaktech a více znalostech. Čas je však přesně ohraničená veličina, která se dá pouze lépe využít lepší organizací práce. Pociťovaný nedostatek kontaktů je významně související s časem, ale také se schopnostmi a dovednostmi respondenta. Potřeba více znalostí souvisí jak s oběma již jmenovanými faktory (člověk se může naučit lépe hospodařit s časem i systematicky budovat potřebné kontakty), ovšem nejen s nimi. Tato odpověď potvrzuje směřování vyspělých ekonomik ke znalostní společnosti a je jednou ze základních konkurenčních výhod, které může firma i celý stát dosáhnout. Teprve na čtvrtém místě se umístila potřeba dodatečných finančních zdrojů. Malé a střední firmy už se naučily v českém prostředí žít s kapitálovou podvýživou a těžkou dostupností cizích zdrojů, například bankovních úvěrů.

Úvodní slovo

U těchto subjektů se předem počítá, že s firmou mají s firmou vzájemný vztah spolupráce. Obvykle je zájmem vlastníka, aby firma prosperovala. Existují však příklady z praxe, kdy spoluvlastník některou ze svých firem "tuneluje" ve prospěch svůj vlastní či ve prospěch jiné své firmy. Konkurenční vztah spoluvlastníka ke své firmě je však spíše ojedinělý a tento průzkum ukázal, že u malých a středních firem ČR zúčastněných šetření se tento jev nepotvrdil, viz otázka 16.

Vyhodnocení

Otázka 15

Tohoto průzkumu se účastnili zaměstnanci bez spoluvlastnických práv k firmě (50 %), spoluvlastníci s významným, ovšem nikoliv nadpolovičním podílem ve firmě (33 %) a majoritní, popřípadě jediní vlastníci firmy (17 %). V průzkumu nebyl účasten žádný minoritní vlastník s podílem nižším než 10%.

Otázka 16

Tato otázka testovala míru aktivního vztahu spoluvlastníka k firmě- naprostá většina spoluvlastníků odpověděla, že v případě nespokojenosti s hospodářskými výsledky chce firmu zlepšit. Nikdo jako odpověď neuvedl tradiční investorský vztah "neuspokojuješ mě, prodám tě". 12 % respondentů neví, jak se v takovém případě zachová.

Úvodní slovo

Vztahy státu a firmy jsou velmi významné - na jedné straně firmy mají snahu minimalizovat daňové odvody státním institucím a stát má naopak tendenci maximalizovat daňové výnosy na pokrytí svých potřeb, na druhé straně však se tyto subjekty jeden bez druhého neobejdou a musí hledat rozumné kompromisy svých vztahů. Se vstupem do EU se rozšiřují možnosti dotačních a grantových podpor podnikatelských projektů, je proto narůstající zájem o spolupráci státu a firem. Na peníze ze strukturálních fondů EU však nedosáhne žádný subjekt, který má nesplacené závazky vůči státním institucím, což je jedním z pozitivních motivátorů firem směrem k daňové kázni.

Vyhodnocení

Otázka 17

Většina respondentů uvedla, že zatím žádnou státní podporu nečerpali, pouze 19 % firem odpovědělo kladně.