6  Makroekonomické prognózování a programování

    Stát plní významné funkce v neziskovém i ziskovém sektoru, má řadu institucí a firem, které musí řídit, koordinovat jejich činnost. Stát proto potřebuje určovat směr činnosti - plánovat. Vůči státnímu sektoru jsou tyto plány závazné, vůči soukromému sektoru mají účinky pouze informativní a koordinační (stát například naplánuje stavbu určitého úseku dálnice a soukromý sektor ví, že v konkrétním časovém horizontu se v dané lokalitě zlepší podnikatelské podmínky, potenciálně sem mohou přijít i zahraniční investoři, kterým mohou dělat subdodavatele, zvýší se zaměstnanost a platy, v daném regionu stoupne koupěschopná poptávka atd.).

    Pojem plánování se v našich podmínkách poněkud zprofanoval socialistickým systémem plánovitého řízení ekonomiky, kde vše bylo přikázáno formou plánu, a co nebylo naplánováno, nemohlo se dělat. To je extrém. Moderní ekonomie však úlohu makroekonomického programování a prognózování plně uznává - první makroekonomické programy vznikaly v poválečném období v Nizozemí (1946) a ve Francii (1947), později ve Švédsku, v Norsku, Japonsku, Itálii, Velké Británii a Rakousku. V USA, Kanadě, Švýcarsku a Dánsku převažovaly jen cílové programy, např. v oblasti dopravy, řešení ekologické problematiky, atd.

V Evropě úloha makroekonomického programování narůstá díky postupující integraci jednotlivých států do Evropské unie.

 

předchozí strana    obsah      následující strana                 test