restriktivní měnovou politikou, při které se zpomaluje tempo růstu
množství peněz v oběhu2.2.1. Měnová politika centrální banky
Měnová politika představuje regulaci množství peněz v ekonomice za určitými cíli, mezi něž patří především podpora stability cenové hladiny /makroekonomická funkce/. Nemusí to však být jediný cíl, dalšími by byly: podpora ekonomického růstu, podpora zaměstnanosti, stabilita měnového kursu atd. Tyto cíle se však mohou v krátkodobém horizontu dostávat do vzájemných rozporů v tom smyslu, že jejich dosažení může vyžadovat protikladná řešení. V těchto případech musí dojít k preferenci splnění jednoho či více cílů na úkor jiných cílů.
Centrální banka, která provádí měnovou politiku, má na výběr mezi:
restriktivní měnovou politikou, při které se zpomaluje tempo růstu
množství peněz v oběhu
neutrální měnovou politikou v podobě stabilizace „rozumného“
tempa růstu množství peněz v oběhu
expanzivní měnovou politikou kdy se zvyšuje tempo růstu množství
peněz v oběhu
Cíl měnové politiky
Charakter měnové politiky
- vnitřní stabilita měny – boj proti inflaci - restriktivní nebo neutrální
- podpora ekonomického růstu - expanzivní
- podpora zaměstnanosti - expanzivní
- rovnovážnost běžného účtu platební bilance - restriktivní nebo neutrální
- stabilita měnového kursu - restriktivní nebo neutrální
- stabilizace úrokových sazeb - neutrální
- stabilita finančních trhů - neutrální nebo expanzivní
____________________________________________________________________________________
V posledních letech se ve vyspělých tržních ekonomikách stále více prosazují názory o jednoznačné prioritě vnitřní stability měny jako jediného hlavního cíle měnové politiky. O hypotetické druhé místo se dělí podpora ekonomického růstu a stabilita měnového kursu. Podpora zaměstnanosti a rovnovážnost běžného účtu platební bilance stojí v pozadí jako „doprovodné“ cíle ekonomického růstu, resp. měnového kursu.
Co se týká nezávislosti centrální banky, je situace následující. Pokud je tato instituce nezávislá na pokynech vlády, vzhledem k výše definovanému hlavnímu cíli, lze předpokládat, že s největší pravděpodobností bude provádět restriktivní měnovou politiku. Pokud je ale centrální banka na vládě závislá, rozhoduje o charakteru měnové politiky vláda. A jak se zachová? Jejím cílem je udržet se u moci, čili vyhrát příští volby. Co je tedy pro vládu důležitější – snížení míry inflace nebo snížení míry nezaměstnanosti? V odpovědi nyní musíme abstrahovat od možných rozdílů mezi pravicovými a levicovými vládami a od možných omezení chování vlády daných existujícími zvyklostmi v dané ekonomice. Za těchto okolností je možné, že tlak centrální banky na zmírnění restrikce bude tím vyšší, čím bližší jsou volby. Jinak řečeno, s blížícími se volbami mohou vlády stále více preferovat snižování míry nezaměstnanosti na úkor měnové stability. Pokud mohou vlády zasahovat do rozhodování centrální banky, roste pravděpodobnost spíše expanzivní měnové politiky. Po volbách, ať vyhrál kdokoliv, se vláda vrátí k restriktivní měnové politice. Toto chování vlády se někdy označuje termínem „politický cyklus“. Problém jinými slovy spočívá v tom, že politici pracují v krátkém časovém horizontu funkčního období. Během něj je možné pomocí měnové /či fiskální/ expanze stimulovat ekonomický růst a růst zaměstnanosti, což jim zvýší politickou popularitu.
Úspěšnost boje proti inflaci předpokládá, že vláda nemůže zasahovat do měnové politiky centrální banky nebo-li samostatnosti centrální banky. Je to zásadní podmínka úspěšnosti měnové stability.
K provádění měnové politiky používá centrální banka řadu nástrojů – diskontní nástroje, operace na volném trhu, kursové intervence, povinné minimální rezervy a ostatní nástroje.
Funkce měnové politiky je funkcí makroekonomickou.
